Petra Škodová – O tanci a cestování

Petra Škodová alias Maya Full Power, cestovatelka, tanečnice a učitelka tance, choreografka, modelka, návrhářka… Proč tanec? A proč v Indii? Na to Petra odpoví v rozhovoru.

Studovala jsi v Irsku na umělecké škole a to hned několik oborů. Kolik ti to dalo?

No ona to vlastně byla taková velice speciální škola vyššího vzdělání, kde krom uměleckého oboru, herectví, multimédií atd. byl také i obor Permaculture, organického zahradnictví sustainability, který byl založen jako první v Evropě právě tam. Takže to byla škola plná hrozně super a zajímavých lidí z různých koutů světa. Já jsem si vybrala obor umělecký, čímž jsem si splnila dětský sen a jakožto velký puntičkář a milovník všech směrů, tak jsem do toho šla na fulltime a splnila zápočty ze všech předmětů, které obor nabízel. Tzn. malbu, kresbu, sochařství, textilie, fotografii, atd. Dalo mi to do mého dalšího života hodně. Sice se tím neživím, ale naučila jsem se princip, jak probíhá proces přípravy na jakýkoli umělecký projekt, jak si udělat podklady, náčrtky a dokonce jsem se tam na vlastní žádost naučila i šít na stroji, takže všechny tyto dovednosti teď využívám v praxi a jsem za ně neskutečně vděčná.

Proč sis nakonec vybrala tanec?

Pro tanec a vystupování jsem měla hned několik důvodů a rozhodla jsem se už vlastně při studiu, protože když jsem se během školy dlouhé dny i noci hrbila nad projekty, tak mě nejen hrozně bolely záda, ale taky jsem celkem ztloustla a necítila jsem se ani zdravá ani šťastná. Krom toho mám problém s materialismem a hromaděním věcí a už to kolik jsme toho ve škole (fabrice na umění, jak jsem tomu tenkrát říkala) vytvořili, mi bylo proti srsti. Nemalým faktorem byl i začínající nástup ekonomické krize v Irsku i Evropě, takže mi bylo jasné, že umění se přestane prodávat jako první, protože lidé budou šetřit na jídlo a důležitější věci.

A proč zrovna Tribal, Hoop, Burlesque…?

Všecko, co dělám, dělám, protože mě to baví a nemůžu si pomoct. U všech 3 disciplín jsem to měla tak, že jsem na to náhodou narazila, když to tady v Česku bylo ještě v počátcích (ATS tribal) nebo vůbec (tribal fusion, hoop i burlesque) a byla to láska na první pohled. Rozbušilo se mi srdce takovým způsobem, že jsem skoro nemohla ani dýchat a kolena se mi klepaly a v hlavě mi hučelo. Nikdy jsem si nemyslela, že bych něčeho takového byla schopna, protože jsem jako dítě i teenager neměla vůbec žádné sebevědomí, ale díky mnoha lidem (andělům), které jsem potkala na své cestě a kteří ve mě viděli talent a doslova mě do toho dokopali, tak jsem dnes, kde jsem a nesmírně si toho vážím. Dokonce bych řekla, že kdyby toho nebylo, tak je ze mě dnes úplně jiný člověk. Vystupování mi pomáhá vyjádřit své pocity, naplňuje mě a dodává mi sebedůvěru.

Část kostýmů si sama navrhuješ. Kde bereš inspiraci?

Tak inspiruji se především na internetu, v dnešní době je to nejjednodušší způsob jak najít cokoli a vzdělat se v čemkoli. Krom toho mě také určitě ovlivňuje prostředí a kultura, ve které se zrovna nachazím a samozřejmě i ostatní umělci, které znám. Všichni se navzájem ovlivňujeme a inspirujeme. Nikdy ale nic nekopíruji přesně tak, jak to někdo jiný vytvořil, to je podle mého názoru nemorální a neoriginální. Vezmu si prvky, které se mi líbí a zakomponuji je do svého designu. V konečné fázi kreativního procesu si člověk se svým produktem hraje a zkouší různé možnosti, dokud není s výsledkem spokojený, takže výsledek je vždycky originální a osobitý. Jednou jsem v Indii měla tančit ve filmu a moc sem se na to těšila. Oni mi pak předložili kostým, ve kterém chtěli, abych tančila a já sem se rozbrečela. Byl to ten nejohavnější kýč jaký jsem v životě viděla. Po dvou dlouhých dnech tvrdé práce na choreografii a učení se textu písně v hindi jazyce, jsem opravdu nemohla přenést přes srdce navléct se do něčeho, čemu se celý život vyhýbám. Tak mi nakonec dali peníze a poslali mě nakupovat. Zaplať pánbůh!

Sama si je i šiješ?

Kostýmy si částečně šiju, částečně přešívám (upcycle) a sukně, šaty a kalhoty si teď už nechávám šít. Podprsenky a opasky na tribal si dělám sama. Co se týče upcyclingu, ten mě baví asi nejvíc, neboť je mnohem jednodušší vidět potenciál v něčem, co už má nějaký tvar a krom toho člověk použije něco co už sám nebo někdo jiný nepoužívá a tudíž věc zachrání od vyhození. No a co se týče složitějších designů a větších věcí, tak s tím už se, jak sem zmínila, už netrápím. V Indii jsem našla skvělého mistra a i když se těch mých nápadů celkem bojí a už tradičně mi vždy udělá přednášku o tom, že to jak to chci to vůbec nejde, tak nakonec vždycky to, co mi udělá perfektně sedí. Jemu tak dám práci a výdělek a mě ulehčím stres neb overlocker nemám a bez něj se stretchy materiály šijou dost špatně.

Taky jsi byla modelem mnohým fotografům a umělcům, dokonce je podle tebe i vytesaná socha. Baví tě to nebo to bereš spíš jako zdroj příjmů?

Modeling mě baví hodně, byl to taky jeden z mých dětských snů, ale většinou to nedělám za peníze, neboť na profesionální modelku nemám ty správné rozměry. Řekněme, že je to taková moje hobby neb umění sama miluji a ráda jsem múzou a inspirací i ostatním umělcům. Co se týče té sochy v Nepálu, tak této životní zkušenosti si opravdu hodně vážím. Měl to sice původně být krátký umělecký film o lásce mezi modelem a sochařem, který se ale z nedostatku finančních prostředků neuskutečnil. My jsme se ale s tím sochařem rozhodli, že peníze by kreativitě neměly stát v cestě, místní kamarád nám zapůjčil nevyužívané prostory a projekt bohyně Zelené Tary v nadživotní velikosti se opravdu uskutečnil.

Už několik let žiješ v Indii. Jak moc se tato kultura liší od naší. Je to úplně něco jiného nebo přeci jen společné rysy tam jsou?

Společné je asi jen to, že jíst, pít, spát a dýchat musíme všichni. Tím to asi tak končí. Indická kultura i mentalita se tak naprosto liší od té naší tady, že bych o tom musela asi napsat samostatný článek. Teď bych k tomu jen řekla, že i tato zkušenost mi dala do života hodně. Mnohem více si vážím všeho co mám a snažím se ničím neplýtvat, neboť vše ať už přírodní či člověkem vyrobené, je z pohledu indické kultury svaté. Za náš život, naše pohodlí, technické vymoženosti, …, za všechno vděčíme nesmírnému počtu dalších lidí a jiných faktorů a bez všech těchto lidí, věcí a okolností by náš život buď vůbec neexistoval nebo by byl mnohem mnohem obtížnější. Vděčnost, skromnost, soucit a láska jsou nejhodnotnější dary, které jsem si ze života v Indii přinesla.

Proto jsi se rozhodla tam zůstat?

Rozhodla je slovo, které se teprve do svého osobního slovníku snažím zařadit. Já, jako ryba, jsem chronicky váhavá osoba a vždy se tak nějak nakonec řídím vnitřními popudy a instinkty. Rozhodování sebou nese zodpovědnost, určitou strnulost a konečnost. Já mám ráda volnost a splývání s proudem. Do Indie mě to vždycky táhlo, neboť mě racionální západní přístup k životu nikdy neuspokojoval a neposkytoval odpovědi na moje hloubání o duši a duchovnu, takže když jsem tam odjela poprvé tak jsem si určitě splnila další velký sen (Prvním bylo zelené Irsko, ostrov mého srdce, kde moje cesta za svobodou počala. A když řeknu za svobodou tak tím myslím za svobodou mysli, vymaněním se z podmíněnosti výchovy i sociální). Nikdy bych si ale neplánovala, že se v Indii takříkajíc zaseknu. To vyplynulo z okolností.

Na druhé cestě zpět do Indie mi krátce po příletu můj irský přítel po telefonu oznámil, že někoho potkal a chce se se mnou rozejít. Způsobilo to naprostý otřes celou mojí bytostí a realitou. Vše čemu jsem věřila a na čem jsem si zakládala se mi rozplynulo před očima, a když mi i moje kamarádka, se kterou jsme tenkrát rozjížděli byznys s břišními tanci, řekla, že se stěhuje na Maledivy, tak už jsem neměla žádný důvod se do Irska vracet. Nevěděla jsem co si počít. Do Čech jsem se vrátit taky nechtěla a tak, jak to tak život chtěl, mi andělé zase poslali znamení a dary v podobě práce a kontaktů v Indii a já se rozhodla jít s proudem a přijmout co se mi nabízelo. Život tam není vůbec jednoduchý, člověk se potýká s úplně jinými problémy než s těmy tady, ale myslím, že i to pomohlo ze mě udělat opravdovou Maya Full Power. Tvrdou holku, která se jen tak něčeho nevzdá.

Maya Full Power je tvoje umělecké jméno, odkud vzniklo a co vlastně znamená?

Mayu jsem se rozhodla ponechat si z našeho Bellydance Dua Shaktimaya v Irsku, jelikož jsem s tímto jménem silně rezonovala a dokonce ještě předtím než jsem to přijmula za své, tak mě 2 různí lidé omylem nazvali Mayou, což jsem považovala za jisté znamení. Shaktimaya znamená magická síla či energie, která zapříčiňuje vznik světa a všech věcí. Shakti znamená energie a Maya je magie, iluze, ale také láska, vědění, velkorysost a pramen. Toto slovo se nachází v mnohých starých jazycích. V Hindu mytologii je synonymem Bohyně Durgy a v Budhismu bylo toto jméno zaznamenáno jako jméno matky Guattama Buddhy. No a konečně v tribalovém jazyce se tímto slovem označuje můj oblíbený pohyb boků, velmi ladný hadí, až hypnotizující, vertikální osmička zvrchu dolů. Full Power v doslovném překladu znamená plná síla, čemuž já žertovně občas říkám na plný koule a tento slovní obrat pochází z Goa v Indii, kde to říká asi úplně každý a na téměř jakoukoli otázku. Volně bych to asi přeložila, že je to hustý, krutý, super. Tak nějak se tajně domnívám, že tento termín vymysleli novodobí hippies, když se bavili o tom jaká byla včerejší párty. A jelikož jména a názvy věcí sebou nesou energii skrytou v jejich významu, tak jsem si určitě nevybrala špatně.

Všímáš si grafického designu kolem sebe? Nebo ti tento obor nic neříká?

Grafického designu si samozřejmě všímám, v dnešní době, kdy všechno záleží na reklamě a jak se umíte prodat, je rozhodně hodně důležitý. Proto jsem se také, ač zpočátku nerada, přinutila k tomu, abych se naučila pracovat s počítačem. Webové stránky jsem si sice dělala ze šablony ve wixu, ale ten je naštěstí docela jednoduchý, takže pokud si člověk chce cokoli přizpůsobit svému vkusu, tak to není zas až takový problém. Co se týče plakátů, tak ty jsou v mém zaměstnání taky dost potřeba. V Indii každý rok v sezóně učím hodiny tance a pořádám burlesqní akce, takže bych se bez základní znalosti jak vytvořit plakát, už neobešla. Musím ale říct, že pokud mi záleží na tom, aby ten plakát vypadal opravdu hodně profesionálně a přitáhnul pozornost, tak se s tím vždycky obracím na profesionály, kteří to mají vystudované a jde jim to rychleji. Ale vždycky jsem raději, když u toho jsem a říkám jim, jak to chci.

Zrovna teď jsi v Čechách. Můžeme tě někde vidět na vystoupení?

Já abych se přiznala, tak se víc teď zaměřuji na celou Evropu, nejen na Česko. V červnu jsem jela vystupovat do Německa na „Fusion Festival“, ale měla jsem i jedno vystoupení v Praze na Lodi Bratřích Mrštíků v rámci premiéry akce „Tribal Boat“ a jedno v Brně na „Tribalovém Sletu“. Teď zrovna ještě další vystoupení tady naplánované nemám, neboť jedu do Anglie a pak do Skotska na vystoupení v kabaretní show „Best of Burlesque“ v rámci Edinburgh Fringe Festivalu a potom koncem Srpna se jedu prezentovat do Vídně na tribalový festival Caravanseray. Určitě ale není všem dnům konec a veškerá vystoupení oznamuji na facebooku, takže kdo bude mít zájem, doporučuji najít si Maya Full Power stránku a sledovat mé další kroky tam. Místní fanoušky a podporu určitě vřele uvítám.

A co do budoucna? Vracíš se do Indie?

Abych pravdu řekla, teď se spíš soustředím na Evropu a Česko, ráda bych si tu vybudovala základnu a jméno, neb co se týče placených kšeftů, tak to tady zatím vůbec nemám. No ale pokud to finance dovolí, tak si myslím, že v zimě opět na chvíli odletím jak stěhovavý ptáček za sluncem, už jen proto, že už jsem ohlásila další edici představení „Boudoir Burlesque 2017“ a jelikož jsem vcelku tvrdohlavá, tak si stojím za tím, že co řeknu to platí, i kdyby to všem ostatním bylo jedno. Ale bude to tentokrát asi na kratší dobu, neb Evropa je teď pro mě opravdu celkem vzrušující platformou a je nejvyšší čas se do toho obout a začít se dělit o své umění a dovednosti na domácí frontě.