Dnešní rozhovor je s Martinem Balcarem. S tímto universálním grafikem si popovídám o vývoji za poslední čtvrtstoletí a truhlařině. Více o něm na Creoshop.eu.

 

  • V oboru grafického designu se pohybuješ přes dvacet let. Vzpomínáš na svoje začátky?

Docela přesně a je to dechberoucí příběh 🙂 Pracoval jsem jako ekonom v jednom zemědělském podniku a byl jsem tam neskutečně zbytečnej. Nerozuměl jsem tomu, nebavilo mě to a byl jsem doslova něšťastnej asi stejně tak, jako moji nadřízení ze mě.

V té době jsem potkal bývalého spolužáka, který pracoval v hardwarové firmě jako obchodník. Chtěli tehdy (rozuměj rok 1992) začít stavět počítače pro grafiku. Takže procesory 486, 64kb paměti, barevný monitor nejmíň 15’ s polarizační mřížkou abych si nekazil oči a Windows 3.11. Zkrátka to tam frčelo. Slovo dalo slovo, já si postěžoval na svoji ekonomickou neschopnost v ZZN a on si vzpomněl, jak jsem maloval čínou karikatury učitelů na pijáky ve třídě, takže mu došlo, že potkal odborníka, který mu bude jejich grafické stanice testovat v praxi na reálných zakázkách.

V té době mohl začít fakt každý, sám jsem toho důkazem. Dostal jsem zmíněnou nabušenou mašinu, DOS, Win 3.11, Corel a Photoshop 2.0.1 a jako jeden z mála jsem dostal k počítači myš. První týden jsem byl okouzlen malováním žlutých obdélníků s purpurovým outlinem a přes to jsem vykrajoval kolečka, hvězdice a šestihrany – to všechno už Corel uměl.

Opravdu první velkej kšeft bylo navrhnout a nechat vytisknout vizitky pro firemní spolupracovníky.

Netušil jsem, k čemu jsou šnajtky, spadávka, nasílení atd. Ale kdo by se tím trápil – byl jsem grafik. Aspoň podle pracovní smlouvy. Nakonec jsem to asi po týdnu dokázal dopravit do tiskárny a nechat vytisknout. A světe div se – místo aby mě vyrazili, jsem stoupl v očích všech. Byl jsem kouzelník, velký manipulátor a bůh v jednom.

Abys rozuměl: v té době byl osvit, CTP, PDF atd. ještě daleká budoucnost. Výtažky jsem dělal ručně v Corelu, zrcadlově otáčel a tisknul na pauzovací papír. To jsem donesl do tiskárny, tam to na kameře přenesli na tiskové desky a z toho se vyrobila tiskovina. Mimochodem, jako dokreslení mé tehdejší neznalosti a nabubřelosti dobře poslouží můj rozhovor s pracovníkem, který měl na starost právě obsluhu toho zmíněného fotoprocesu. Zavolal mi do studia, že jsem na vizitky zapomněl přidat křížky. Já jsem mu blahosklonně vysvětlil, že grafik jsem tady já a že tam pochopitelně žádné křížky nechceme a že mu taky nekecám do toho, jak má pracovat se svojí kamerou. On si povzdechl a pozval mě na prohlídku tiskárny od vrátnice až po nakládací rampu. Byl neskutečně trpělivý, vstřícný. Vypravoval o astralonech, prosvětlovácích, fotocitlivých vrstvách, pasování, barevnících, makulaturách, vlhčení… Později mě učil sázet a počítat klasickou olověnou sazbu, vysvětloval co je špígl, zlatý řez a spousta dalších renesančních znalostí. A já pochopil, že jsem doopravdy nula na startu a byla to moje první pilulka na léčbu mladické arogance.

Firma s mým nemalým přičiněním vydržela fungovat ještě asi půl roku, než padla za obět rozvíjejícímu se kapitalismu. Ale byli to takoví lidumilové, že mi ještě sehnali práci stejnýho druhu v jedné právě otevřené tiskárně a já se v oboru chytil, jelikož v té době tady nikdo moc neviděl rozdíl mezi tiskařinou, grafikou a marketingem.

Tohle povídání by mohlo mít ještě spoustu napínavých kapitol, ale myslím, že jako obrázek o skvělé době a skvělých graficích to stačí.

 

3d-hodinky

 

  • Jak to po sametové revoluci vypadalo s grafickým designem? Taky se radikálně změnil?

Samozřejmě se změnil, nicméně jsem to vnímal spíše se zpožděním, neboť jak vyplývá z předchozí otázky, byl jsem přeci grandiozní grafik a marketér. Já trendy nesledoval, já je určoval 🙂

Ale když to hodnotím zpětně, tak bych to klidně přirovnal k revoluci. Spousta nadšení, spousta násilí (v tomhle případě na řemeslu), překotné změny technologií, postupů i vnímání grafiky. Postupně jsme doháněli západ, začali vnímat co je kýč, co má trvalou hodnotu, co je krátkodobý trend a jako při každé správné revoluci padlo mnoho nevinných. Totiž za komančů tady byli skvělí grafici, kteří dělali krásné knížky a loga. Nicméně po sametu se všichni chtěli odstřihnout, takže z obálek časopisů zmizely krásné značky Květy, Mladý svět atd… spousta křivd je napravených, ale spousta škod byla i nenávratných.

Balcar-logo

  • A co vývoj během posledních let? Kterým směrem se vydal?

Já se přiznám, že jsem trochu vypadl z toho koloběhu. Unavuje mě doba, kdy hlavní marketingový tahák akce v Kauflandu je sleva a zadavatel chce slevu a dokáže v jedné větě říct, že to chce rychle a se slevou. Žiju na periferii a velké grafické zakázky spolkla velká studia, pro která občas dělám specifickou práci jako subdodavatel. To mi vyhovuje. Dostávám „předkousanou“ práci, nehádáme se o cenách a kvalita zadání a briefu je oproti koncovému klientovi výborná. U reklamky se mi nestává, že by mi řekli, udělejte mi 10-20 návrhů na logo, já si pak vyberu. To je samozřejmě extrém, ale i to mám za sebou a s přibývajícím věkem mi ubývá chuti a sil přesvědčovat zákazníky o osvědčených postupech, zkušenostech atd. Od klasického reklamního řemesla jsem taky trochu utekl ke svému dlouhodobému koníčku a dělám pro kampaně svých klientů a agentur 3D vizualizace. A dá se říct, že z toho je v posledních letech má hlavní náplň.

 

3d-prsten

 

  • Za poslední rok jsem viděl několik opravdu špatných designů pro státní správu. Čím myslíš, že to je, že veřejné zakázky často končí fiaskem?

No tenhle dotaz má spoustu rovin, který sem třebas ani nepatřej, jako jsou politika a přitahování neschopů do státní správy.

Určitě se ale stává, že si tyhle kšeftíky dohazují filutové mezi sebou stylem: „ty nám uděláš logo a letáky, vyfakturuješ mega a pak se šábnem. A moc se s tím nepárej.“ Takže i klasická korupce. Dnešní doba není nakloněná kvalitním produktům a státní správa je dokonce koncentrát téhle vlastnosti, takže když zde vznikne něco opravdu dobrého a trvanlivého (myslím na poli vizuální komunikace) tak je to spíše náhoda. Navíc výběrová řízení vyhlašují lidé, kteří absolutně netuší jak na to, nicméně z pozice arogance moci se ani nesnaží vykoumat, jak by to mělo vypadat a fungovat. Jejich hlavní zájem je, aby to už měli z krku, nedalo to moc práce a nedejbože je za to někdo nějak nepostihl.

Balcar-logo2

  • Rozmohl se zde takový nešvar, kdy si zadavatelé nenechají poradit od designéra, chtějí to mít po svém a vznikají tak často nefunkční řešení. Je to fenomén posledních let nebo to tak bylo vždycky?

Vnímám takové vlny. V určité době bylo – s nadsázkou řečeno – slovo odborníka zákon. Pak zase přijde krize, lidé šetří a vymýšlejí si sami. Od vás to pak chtějí jen nějak uvést do života. Vlastně celá moje čtvrtstoletá praxe je o různých odstínech těhle dvou extrémů. Tím, že teď dělám hlavně 3D řemeslo mám situaci trochu jednodušší. Lidi k tomu přistupují trochu lépe než k samotné reklamě, tam mají pocit, že za draho nakupují něco nehmotného, možná dokonce nefunkčního a jsou nejistí. U 3D vizualizace tohle všechno odpadá. Jednak si to neumí udělat sami, takže mám volné pole působnosti a hlavně já dodávám jen jednu ingredienci té marketingové „omáčky“. Když reklama nebude fungovat, nikdo nezpochybňuje moji práci.

 

  • Též je tu spousta mladých lidí, kteří jsou schopni vytvořit například logo za pár stovek. Jsou tyto dumpingové ceny nebezpečné?

Nechtěl bych z toho dělat politikum, ale prvoplánově mě to pochopitelně štve. Když to hodně přitáhnu za vlasy, tak se těžko konkuruje náctiletým dětem, které mají počítač od rodičů, software šlohnutý z netu, bydlí doma v pokojíčku a po škole nemají co dělat a logo udělají za karton Redbullu nebo flašku vodky 🙂

Požadavky klientů tomu samozřejmě nahrávají – ti zase nemyslí dál než za první zatáčku a mají dobrý pocit, jak moc ušetřili. To že jim ten teenager nevymyslí negativní černobílou variantu na stojato, nebo že modrý logo nepůjde nalepit na flotilu modrých firemních Avií je na začátku nepálí. Ale to jsou všechno dočasné problémy, které se vyřeší tím, když dotyčný odmaturuje a vpluje do života.

Horší je, když grafik odvádějící dobrou práci za ni chce nepřiměřeně málo. Ten doopravdy kazí trh a na to časem doplatí i on. V ceně takového duševního produktu jakým je třeba právě logo není jen konkrétní nápad a čas strávený jeho ztvárněním. Je to i o tom, že jsem si za 25 let mnohokrát naběhl, zkusil prošlápnout slepou cestičku, nebo naopak ověřil správnost nějakého postupu. Že už umím odhadnout reakci lidí, že vím, co jak na pozorovatele zabírá. Vím, kdy se vyplatí jít malinko naproti kýči a kdy být naopak maximálně seriozní. Odhadnu, kdy se hodí baroko a kdy kubismus. A to se za pár stovek dělat nedá.

Balcar-logo3

  • Jsi celkem universální grafik. Děláš od tiskovin po 3D visualizace. Která oblast tě baví nejvíc? Kde se cítíš nejsilnější v kramflecích?

Tiskoviny dnes tak trochu odsunuju na druhou kolej. Pro spoustu mých zákazníků je to drahá přítěž a radši vše řeší elektronicky: web, PDF katalogy, emailing atd…

Navíc u tiskovin je pro mě důležitý, abych dělal hezký produkt, takže třeba katalog dílů pro sádrokarton mě příliš nenadchne oproti třeba outdoorovému vybavení. Paradoxně v DTP se pohybuji absolutně nejdýl, takže jestli si někde připadám pevnej v kramflecích, tak asi zde. Vždyť víš: křížky, ořez, nasílení, spadávka… už jsem to popisoval 😉

Několikrát jsem tu zmínil 3D. Tam trávím rád svůj čas. Není zde až tak veliká konkurence, pokřivený trh a pokažená pověst. Tím teď narážím na pověst, kterou má reklama obecně.

Nemůžu říct, že bych se tam cítil stoprocentně pevný v kramflecích, ale je tu docela dobrá komunita. Občas dopisuju na specializovaná 3D fóra pro rady, ale je to celkově pro mě neskutečná zábava. Když se povede, že si někdo něco občas splete s fotografií, tak je to asi největší možná pochvala.

 

3d-kvet-robot

 

  • Bydlíš na venkově v malé vesničce. Omezuje tě to nějak v práci nebo je to spíš výhoda?

Nejsem si jist, jestli s 18 obyvateli jsme ještě vesnička, ale lepší pojmenování taky nemám 🙂 Omezuje mě tu jen rychlost připojení k internetu. To je fakt bída, ale jinak styl a povaha mojí práce mi umožňuje pracovat z domu. Větší část svých stálých klientů jsem vlastně ani nikdy v životě neviděl. Navíc jsem typ člověka, kterýho nabíjí, že má pod oknem potok, na zahradě mi angrešt okusujou srnky a večer tu fakt není na krok vidět, jelikož tu nic nesvítí 🙂

 

balcar-nabytek

 

  • Mimo grafiky se věnuješ i truhlařině a navrhování nábytku. Necháváš se inspirovat těmito obory navzájem, nebo to bereš jako aktivní odpočinek?

To je únik od reality. Dospěl jsem k tomu před lety, kdy jsem měl těžkou krizi, štvala mě moje práce, moji klienti, styděl jsem se dokonce, že se živím reklamou a že jsem kancelářská krysa s otlačeným zadkem a zánětem v karpálech.

Krizi mám úspěšně za sebou, ale truhlařina mi zůstala. Je to parádní relax, 3Déčko v reálu a navíc jsem zjistil, že se moje věci lidem líbí. Takže to je i můj záložní plán.

Vzájemnou mezioborovou inspiraci nejspíš nemám žádnou. Jen využívám svoje počítačové vybavení k návrhům nábytku, ale to je tak jediný propojení. Spíš si užívám ten kontrast: svoji kancelář mám kvůli 3D a animacím nabitou moderní technologií, na prostoru 3x 4 metry mám 3 počítače a pět monitorů. Když mi to leze na hlavu, tak se přesunu do dílny a něco si hobluju. Když mám plný zuby pilin, vracím se k PC. A tak pořád dokolečka.

balcar-nabytek2

 

  • Dík za rozhovor. Ještě jednu poslední otázku. Plánuješ do budoucna něco zajímavýho, o co by jsi se chtěl podělit?

Asi se neptáš na dřevník, kterej bych chtěl do prvního sněhu stihnout? Mám pár osobních projektů pro radost, ale ty s větším nebo menším úsilím valím před sebou už pár let. Není klient, není deadline.

Nosím v hlavě myšlenku na animaci dřevěnýho betlému, takovýho jakej známe třeba z Proboštova betlému v Třebechovicích. Nic složitýho, jen krátkej 3D film s vánoční atmosférou – průlet kamerou mezi mechanickejma pajdulákama, všelijaký přeostřování pohledu kamery. Tyhle věci a tohle roční období mě fakt bere za srdce, takže si tenhle nápad hejčkám a třebas jednou…